Two Hands and a Head

Özlem Altin, Esther Kläs, Eva Koťátková

vernisáž v úterý 4. 12. v 18h
5. 12. 2012 – 26. 1. 2013

Výstava Two Hands and a Head zahrnuje nové práce Esther Kläs, Özlem Altin and Eva Koťátkové. Díla, jež umělkyně společně uspořádaly ve výstavním prostoru, připomínají tělesné torzo skládající se jen z hlavního komunikačního aparátu – hlavy a rukou. Tělo jako ruina je zde představeno skrze stopy a abstraktní tvary odkazující k organickému původu, jedná se o jakousi skrumáž pozůstatků, jejichž původní tvar či funkčnost musí zůstat nejasný. Není zjevné, jestli fragmenty nabyly vlastní identitu a nezávislost, jestli ji disponovaly již od začátku, nebo zda jsou stále podřízené celku a čekají na opětovnou kompletaci.

Özlem Altin vychází z rozsáhlé sbírky nalezeného obrazového materiálu, který kombinuje a dává do kontextu s vlastními fotografiemi, malbami a sochařskými pracemi do komplexních instalací. V neustále se proměňujícím pracovním procesu Altin zachází s reprezentací lidského těla ve stavu vyčerpání, pasivity, vytrácející se subjektivity: " Protagonisté v mé práci jsou bez jednoznačné identity, možná identity v bodě nula. Lidské tělo mě fascinuje v tom momentu, kdy je transformováno reprezentací, kdy ho jeho zobrazení posune do abstraktní úrovně. Z toho důvodu již nevidíme osobu, ale spíše typ, objekt, stopu-osobu, jejíž přítomnost je redukována na minimum. Místo toho vyplouvá na povrch dojem vnitřních stavů nebo vnějších překážek lidské existence.
Esther Kläs …Kameny z dávné historie, abstrahované a omleté časem a přírodními živly. Jejich povrch je otiskem krajiny, pamětí bezčasové přírody. Její díla nechtějí být předmětem soudu a posuzování. Samozřejmost, s jakou se vyskytují v prostoru, jim dodává status samostatných bytostí vytržených z okolního světa. Esther sleduje elementární principy těchto objektů daných jejich postojem a pohybem. Soustředí se na to, jak jejich přítomnost definuje prostor a komunikuje s divákem prostřednictvím prostorových vztahů. Tím, jak inscenuje ležící, stojící nebo levitující figury, udržuje zájem o základní vztah figury k prostoru.

Eva Koťátková ve svých pracech zhmotňuje pocit nebo situaci mentálního omezení, které buď přichází zvenčí v podobě vnitřních řádů institucí, determinujících výchovných procesů, pravidel komunikačních aktů, nebo se odehrává v hlavě pod vlivem osobnostních předpokladů každého jedince. Zviditelňuje neviditelné klece, překážky a bariéry, zdi a jiné typy omezení a rekvizit, často vytvořených pro vlastní tělo. Ústřední jsou pro ni dlouhodobě situace jednotlivce, který se sice nachází uvnitř konkrétních společenských struktur, není ale schopen se do nich aktivně a smysluplně začlenit. Pracuje s kresbou, objektem, instalací i živou akcí, převážně ale inscenuje strukturované celky s vlastním řádem či systémem. Její práce jsou utvářeny spíše než konkrétními díly či použitými médii, opakujícími se motivy, které v každém novém uspořádání získávají jiné kontury. Rozsáhlejší práce Divadlo mluvících předmětů využívá metodu nepřímé komunikace a předměty jako prostředníky pro promluvu. Objekty si vypůjčují hlasy svých pasivních majitelů a vyprávějí více či méně koherentní příběhy o lidské izolaci, odlišnosti, vyčlenění, artikulačních a jiných obtížích. V nedávných pracech testuje alternativní metody nonverbální komunikace, neartikulované projevy skrze pohyb, neidentifikovatelný zvuk, pantomimu, varianty znakové řeči.

Výstava je podpořena Česko-německým fondem budoucnosti