Marek Meduna
Jaro je tady
kurátor: Otto M. Urban
26.10. – 20.12. 2018
vernisáž ve čtvrtek 25.10. 18 – 21h
komentovaná prohlídka ve středu 21.11. v 18h.
Insitní anatomie,
respektive hylozoismus Marka Meduny
Pro diváka obrazů Marka Meduny je asi někdy těžké rozpoznat, do jaké
míry jsou vlastně míněny vážně či jako hra, nadsázka a ironie. Tuto
nejistotu autor ostatně vědomě podporuje v jejich prezentaci, když jsou
doplněny videoprojekcemi či site specific instalacemi. Samozřejmě je
můžeme, a dokonce i musíme, nahlížet v kontextu celé Medunovy tvorby, a
to i v souvislosti s jeho dřívějšími aktivitami ve skupině Rafani. Jeho
malířský projev je ale v některých případech natolik odlišný, že
bychom těžko identifikovali jejich autora, jako jednu a tu samou osobu. Od do
detailu prokreslených děl po rychle nahozené a malířsky uvolněné obrazy.
Meduna je malířský chameleon, který mění formu a způsob zpracování
v závislosti na tom, co chce zobrazit a jak chce na diváka působit.
V obrazech z poslední doby pracuje s jasnou barevností, která se ale
v jeho tvorbě objevila již dříve, například v sérii Moon is a hole in
the sky z roku 2007. Již v této řadě se zabýval i groteskně
zmutovaným tělem, což podporovaly i klaunovské masky a nosy. Současné
obrazy jsou zbaveny přímočaré komičnosti a evokují spíše voskové modely
z muzea La Specola v Florencii či ilustrace anatomických atlasů z 19.
století, které vyděšenému a zmatenému divákovi ukazovaly fyzickou realitu
vnitřku těla. Přestože evokují i obrazy Yvese Tanguyho či Salvadora
Dalího, pro jejich popis by se spíše než umělecko-teoretické pojmy hodil
slovník lékařských skript a učebnic. Dnešnímu divákovi však mohou
připomenout i rekvizity z béčkových hororů a sci-fi filmů. V tomto
smyslu měl Marek Meduna vždy blízko k pokleslé estetice, campu, kýči,
tedy k uměleckým projevům na hraně. Je to prostor lákavý svou
křiklavostí a výraznou barevností, svou jednoduchostí a přímočarostí.
Je vlastně nemožné a zavádějící spojovat zobrazené orgány či tvary
s nějakým reálným objektem. Obsahově se však dotýkají závažných
otázek. Jsou hmotou samou o sobě, jejím symbolem a reprezentací, včetně
slizkých a vazkých povrchů. Meduna se tak dostává až do blízkosti
myšlenek představitelů mílétské filozofické školy, kteří
hledali arché, pralátku, hmotný počátek světa.
Otto M. Urban
