Ajit Chauhan, Erica Baum
Until It Makes Sense
27.1. – 4.3. 2017, vernisáž 26.1. 18–21h

S prací Ajita Chauhana (nar. 1981 v Kansasu, žije a pracuje v San Francisku, USA) jsme měli možnost se poprvé setkat v roce 2010, kdy působil na umělecké rezidenci v pražské Meetfactory. K intenzivnější spolupráci s umělcem pak došlo v roce 2012, v rámci výstavy Inner Sleeves, kterou pro galerii SVIT připravil Lawrence R. Rinder, ředitel Berkeley Art Museum and Pacific Film Archive. Chauhan na ní tehdy představil své kresby, vznikající trpělivým vymazáváním (či přesněji vyrýváním) vybraných částí obalů vinylových desek do precizních geometrických vzorů a kompozic, evokujících někdy formalistickou abstrakci Bridget Riley, jindy dynamickou tvorbu brazilského neokonkretismu. Na tuto jemnou destruktivní práci s papírem navazuje i v aktuální výstavě. Podobné radikálně sebe-limitující metody a reduktivní postupy práce, připomínající klasické sochařství jako proces odstraňování materiálu a hledání jeho vnitřní esence, totiž Chauhan dále rozvíjí i v sérii zde vystavených pláten. Pomalým a soustředěným narušovaním textilie a manipulací s každou jednotlivou nití, vytváří v daném materiálu transparentní geometrické obrazce a jejich jednoduché konfigurace. Vlákna příze, dosud spoutaná do pevného, pravoúhlého rastru látky tak v důsledku umělcových zásahů volně splývají kolem prostých, redukovaných tvarů a kompozic či samotných okrajů plátna, nebo se splétají do nejrůznějších, často velmi organických struktur, které k výchozímu organizovanému stavu substance vytváří jakýsi protiklad. Co je zde nyní přítomné a zviditelněné jako rozdíl a dualita, připodobnitelná např. ke střetu chaosu a řádu, nebo konfliktu přírody a kultury, bylo předtím ukryto a obsaženo jedno v druhém. Podobně záludné významy a otázky generuje ve své práci s textilií Chauhan jakoby automaticky, pouhou modifikací stávajícího – matérie plátna. Jakýmsi samozřejmým důsledkem této činnosti se zdají být dokonce i estetické kvality na jejím výstupu, formální čistota a element krásy – natolik silný a přesvědčivý, že percepce a interpretace díla je uskutečnitelná i na zcela primární, smyslové úrovni. Tyto textilní práce pak doplňuje série drobných kreseb na papíře, které Chauhan vytváří s pomocí psacího stroje a jež mohou asociovat u nás dobře známé výtvory konkrétní poezie. Zájem o vlastnosti a limity jazyka a snaha o redefinici jeho problematického vztahu k bezprostřední realitě, tvoří ostatně asi nejvýraznější pojítko mezi prací obou autorů této výstavy. Ericu Baum (nar. 1961 v New Yorku, USA, žije a pracuje tamtéž) se kterou dosud nikdy společně nevystavovali, se Chauhan rozhodl přizvat na základě sympatií, respektu a zájmu s nímž již po delší dobu vzájemně sledují svou práci. Také v její tvorbě se setkáváme s konzistentní, vytrvalou ambicí vidět za to, co je dané a přizpůsobit tomuto cíli co možná nejvíc svoje umělecké metody a strategie. V tomto případě se tak děje skrze práci s nacházením a odhalováním nepravděpodobných, abstraktních a poetických jevů, skrývajících se ve všedním obraze skutečnosti, reprezentované nejčastěji médiem fotografie či jeho tištěnou reprodukcí. Podobně jako Chauhan modifikacemi daného materiálu, dokáže Baum pouhou transfokací či jinou nenápadnou adjustací výchozích parametrů divákova pohledu usvědčovat zdánlivě banální úkazy z hlubokého důvtipu, opodstatnění i krásy. Na této výstavě představuje práce ze série Stills, vytvořené pomocí jednoduchého překládání stránek v knize a následným reprodukováním takto vzniklého obrazu. Samotná povaha našeho vnímání, myšlení, představ a podnětů – jedním slovem toho, co označujeme pojmem „realita“ – je na výstavě Until It Makes Sense podrobována zkoušce. Někdy stačí se jenom dostatečně ztišit, dívat se pozorně a dlouho, ale bez nejmenšího náznaku lpění. Nebo pokorně a trpělivě opakovat jednoduchou činnost. Dokud se všechno samo od sebe úplně nevyprázdní, dokud se věci před námi znovu neotevřou… Dokud nezačnou dávat smysl.